Výstava Digital Exchange (společný projekt FaVU VUT v Brně a SVA New York)
11.3.2014
Výstava Digital Exchange představuje výsledky tvůrčí spolupráce studentů Ateliéru sochařství 1 Fakulty výtvarných umění VUT v Brně a newyorské School of Visual Arts spočívající ve vzájemné výměně datových souborů a následném 3D tisku drobných sochařských realizací. Brněnská repríza tohoto výstavního projektu navazuje na prezentaci děl představenou pod názvem Everything Digital ve Flatiron Gallery v New Yorku (28. 9.–19. 10. 2013). Po výstavě Digitální sochy realizované před dvěma lety v brno-gallery.cz (17. 2.–11. 3. 2012) se v brněnském prostředí jedná již o druhou příležitost ke zhodnocení, jakým způsobem se přítomnost 3D studia na FaVU VUT v Brně v posledních letech promítá do tvorby studentů prof. ak. soch. Michala Gabriela a doc. Mgr. Tomáše Medka. Gabriel i Medek jsou bezesporu výraznými osobnostmi současného českého sochařství, jejichž díla vytvořená v uplynulé dekádě výmluvně ilustrují výjimečné možnosti, které může práce s 3D softwary, tiskem a optickou digitalizací přinášet. Jejich pedagogické působení se však současně vyznačuje důrazem na řemeslné zvládnutí klasických sochařských technik. Tato kombinace klasické figurativnosti a inovativních postupů v oblasti 3D technologií se tak stává jedním z poznávacích znaků Ateliéru sochařství 1 FaVU VUT v Brně
Brněnské pracoviště našlo v roce 2013 nečekaného spojence právě v podobě newyorské School of Visual Arts. Projekt Digital Exchange se vyvinul zcela přirozeně a na základě porozumění a vzájemného pochopení, které nastalo během návštěvy pedagogů a umělců ze zmíněné školy na FaVU VUT v Brně. Sochy, které studenti pro tento projekt navrhli, byly odeslány v podobě dat na 3D pracoviště spolupracující instituce, kde byly pomocí 3D tisku materializovány. Jedná se o díla drobných rozměrů, jejichž velikost – pro usnadnění výrobního procesu – odpovídá vždy možnostem daných tiskovou plochou zařízení. Ze stejného důvodu nejsou sochy opatřeny druhotnou povrchovou úpravou, takže divák je konfrontován s „hrubým“ výstupem z 3D tiskárny, který již neprošel žádným dalším autorským zásahem. Tento postup byl zvolen s ohledem na povahu projektu spočívajícího ve výměně tiskových dat a pokud možno snadné výrobě objektů bez nutnosti dodatečných autorských zásahů, které jsou v důsledku geografické vzdálenosti mezi oběma pracovišti velmi obtížně realizovatelné. V prostředí brněnské FaVU se však jedná o spíše ojedinělý přístup; studenti toto médium častěji využívají jako podpůrnou technologii, která má své místo především v přípravném procesu – realizace jsou velmi často opatřeny dodatečnou povrchovou úpravou, výjimkou není ani jejich dopracování klasickými sochařskými technikami.
Zapojení 3D technologií do sochařské tvorby s sebou nese jisté poznávací znaky, jako je uplatnění principu tvarové deformace, zmnožování prvků, spojování významově nesourodých tvarů či využití motivu polygonální sítě simulující tvar a objem objektu, jejichž zviditelnění v tvorbě je vždy třeba dobře zvážit a následně náležitě zdůraznit či vybalancovat. Dá se totiž říci, že použité technologie jsou v jednotlivých dílech zcela různých autorů při jejich prvoplánovém využití často snadno rozpoznatelné, čímž může vznikat dojem uniformity a absence autorského vkladu. Michal Gabriel se takovémuto zjevnému zjednodušení účinně brání, když říká: „Počítač nic nevymýšlí, je to jen velmi drahé dláto.“ Má jistě pravdu a pro jeho pedagogický přístup je příznačný právě důraz na klasické sochařské postupy; zapojení 3D modelování, skenování a tisku je tedy jakousi přidanou hodnotou, kterou studentům Gabriel s Medkem nabízejí. Výrazové vlastnosti použitého materiálu (ABS plast a sádrový kompozit), který je v současné době při 3D tisku využíván nejčastěji, jsou rovněž velmi specifické, avšak nedosahují zdaleka takového estetického účinu, jako tradiční sochařské materiály, tedy dřevo, kámen či kov. Technologie 3D tisku však skýtá i revoluční možnosti v oblasti realizace komplikovaných, často takřka filigránových struktur, jejichž vyhotovení není žádným jiným způsobem dosažitelné.
Přestože nejnovější vývoj v oblasti 3D tisku potvrzuje, že zapojení této technologie do výtvarného umění zřejmě zůstane marginální záležitostí a těžiště jejího budoucího masového využití lze spatřovat především v oblasti průmyslové výroby, tzv. digitální sochařství se začíná dostávat do obecného povědomí. V této souvislosti je nutné zdůraznit podíl brněnského 3D studia na vývoji tohoto svébytného a vysoce progresivního oboru. Je také užitečné uvědomit si, že s příchodem 3D tisku jsme svědky zrodu nového média, jehož uplatnění ve výtvarné tvorbě se stává autonomní kategorií, pro jejíž objektivní zhodnocení bude třeba stanovit patřičná kritéria.
Ateliér sochařství 1 FaVU VUT v Brně se od roku 2012 podílí na tříletém projektu Studio digitálního sochařství a nových médií, díky němuž se v letech 2013 a 2014 podařilo prezentovat výsledky tvůrčí činnosti studentů a pedagogů na mezinárodních přehlídkách 3D tisku 3D Printshow v Londýně, Paříži a New Yorku. Práce Michala Gabriela, Moniky Horčicové, Heleny Lukášové, Tomáše Medka a Dušana Váni tak bylo možné konfrontovat s díly zahraničních tvůrců, jejichž tvorba se profiluje právě v inovativní oblasti 3D technologií. Výsledek těchto prezentací je velmi optimistický; díla zmíněných tvůrců v mezinárodní konkurenci směle obstojí a zároveň se potvrzuje domněnka, že to, co se v brněnském prostředí považuje již několik let za samozřejmost – tedy zkoumání možností zapojení 3D softwaru, optické digitalizace a zejména 3D tisku do jinak klasicky zaměřené sochařské tvorby – i v celosvětovém kontextu stále samozřejmostí není. Ateliér sochařství 1 se podílí na zrodu nového fenoménu a my můžeme být u toho.
Jana Kořínková, kurátorka výstavy
